Karina Rose. Chcem pochvalit tento olej. Rozhodla som sa davnejsie na zaklade  recenzii, lebo milujem vonu mechu. Spojenie mechu a ruze vytvara tak nevsednu kombinaciu. Olej nemeni svoju podobu a je velmi intenzivny. Dakujem. (10.10.2020 - Dominika J.)

Příjemné překvapení ve stylu retro chypré vůně. Pro mě potomek drsného, aldehydického Cabochardu a růžového Agenta Provocateuta. Parfém mě vítá pikantním šafránem s jasmínovými tóny, podbarveného drsnou pačulí, slaným mechem a suchými větvičkami. Postupem času vůně zjemní a ukáže nasládlé tóny, nevylučuji ambru, která je uvedena na fragrantice. Celou kompozici podbarvuje sušená růže, která nevyčnívá, vůni spíše dotváří a jde ruku v ruce se šafránem. Pro mě jedna z nejsympatič­tějších arabek, co jsem měla možnost vyzkoušet. (14.2.2018 - Anna Františka Č.)

A tiež Vám musím popísať moje dojmy z Karina Rose od Al Rehab. Hneď po nanesení som mala pocit, že nejaké tóny tej vône dôverne poznám, len ju neviem zaradiť. Veľmi, veľmi príťažlivá. A asi po pol hodine viem, Na mojej pokožke mi silne pripomína Coco noir od Chanel, ale oveľa plnšia a ešte krajšia a tajomnejšia. Nááádhera!!! Veľmi Vám za to ďakujem, mám obrovskú radosť. Ďakujem, že mám dnes aj vďaka Vám pekný deň. Prajem Vám každý takýto deň a po celý tento rok nech ste zdraví a nech sa Vám vo všetkom darí. To prajem celému Anabisu.(19.1.2018 - Ivana J.)

AL REHAB: KARINA ROSE (Nešla tudy Mitsouko?) Když už se tak ptám, tak je jasné, že šla. A že je to pointa téhle vůně. Ale pozor, mluvím o pointě, ne o kopírování. Za prvé stejné až totožné nejsou a navíc – jestli tomu správně rozumím – záměr mohl být asi takový: Mitsouko je legenda, ale za dnešního trendu cukrárenských vůní s ovo-pačuli a mandličkami v karamelu s ní na ulici vyčníváte, pro mnohé nosy nelibě. I její stopa se hrdě tyčí jako bójka disciplíny a kultivovanosti. Ale tahle nadřazenost může být zatraceně přitažlivá. Řekněme, že postavíme parfém jen na té doznívající stopě. Uspěje? Možná ano… Šanci na úspěch jí v tuzemsku dává i momentální vlna obliby „arabek“ čili parfémů původem z Arabského poloostrova a okolí. Potíž může nastat snad jen v tom, že mezi jejich typickou sladce květinovou a ovocnou produkcí chypre prostě nečekáte. A možná i přehlédnete, protože kdo nezpozorní okamžitě, třeba rozptýlen více vzorky, tomu Mitsouko proklouzne, prvotní podoba se okamžitě rozplyne, takže si nejspíš řeknete, hm, zvláštní suché dřevo, jakoby vyplavené mořem a trochu slané, proložené suchou broskví a suchou růží, zajímavé. Obrat je to tak rychlý, že jsem sama usoudila, že to byl klam. A sotva jsem tomu uvěřila, začala se Karina Rose oklikami k Mitsouko vracet. Nenápadně, snad po milimetrech se zvedá mýdlový dojem. Není to vysloveně lišejník, tyhle mydlinky nejsou chladivé a duhové jako měňavé sklíčko, ani neškrábou, když už, tak štípou, ne ostře, ale gumovou suchostí. Kdo znáte šafrán ve vůních, tak je to přesně ono, ostatně ve složení je uvedený a dá se krásně indentifikovat. A ten vývoj jde dál, vytrácí se proschlé ovoce, pak i růže a zůstává dřevo pod měňavým zelenomodrým sklíčkem lišejníku. Kde se vzal? To vážně nevím. Pokud jde o složení, bývají „arabky“ velkým tajemstvím. Zde lišejník nepřiznávají, ale čím déle je vůně na kůži, tím silněji po něm voní. Kde Mitsouko začíná, tam Karina Rose po pár hodinách dospěje a právě ve finále legendu předčí. Celkový dojem je po celou dobu komornější a méně vrstevnatý než u guerlainské klasiky, ale díky tomu se dá klidně vzít i tam, kde chypre ukazují dveře. Karina Rose je CPO s vynikající výdrží, o pár hodin delší než u toaletky Mitsouko. (8.8.2014 - Dzona)

Do parných dnů a sluncem rozpálených ulic se stala mou věrnou souputnicí Karina Rose. Umí zůstat majestátní a neměnně svěží, ať je na teploměru třeba třicet stupňů. (8.7.2014 - Alena V.)

Karina Rose - jak slyším či čtu o růžích, zbystřím, protože ne vždy a ne každá růže mi voní. Karina Rose je divoce rostoucí planá růže kdesi na okraji borového lesa plného spadaného jehličí zašlapaného do deštěm promáčené půdy. Nedaleko roste heřmánek a nahořklý pelyněk. Růže mírně odeznívá a objevuje se nádech kandovaného citronu, zdánlivě nepatřičného vjemu, ale ouha, výsledek souzní tak netradičně, až vyrazí dech. V závěru se vracíme zpět do lesa, kde už růže uvadla a zůstal po ní jen šípek uprostřed, večerní rosou osvěženého, keře. (8.3.2014 - Simona J.)